„V některých kulturách je čich jedním z nejdůležitějších smyslů,"

 

Spolu s odbornou aromaterapeutkou Janou Urbanovou, zakladatelkou Santala – aromaterapie pro tělo i duši, jsme pro vás připravily  rozhovor s docentem Janem Havlíčkem, kterému tímto děkujeme. Toto je druhá část nesmírně poutavého čtení o čichu.

 

 

 

 

 

Navzdory tomu, že čich pomáhá v navazování vztahů, je v naší kultuře podceňovaným smyslem. Jakou roli hraje čich v životě člověka?

Záleží jakého člověka. Pokud bude čich naší obživou, jste-li například someliérem a přijdete o čich, přijdete také o práci. Záleží také na tom, v jaké kultuře žijeme. Mluvíme o tzv. čichových kulturách, které věnují vůním a pachům ve svém okolí velkou pozornost. Pachy jsou nedílnou součástí jejich života. Jak už bylo řečeno, slovní vyjádření různých vůní je obtížné a je často vázané na zdroj pachu; toto voní jako tulipán, toto voní jako jablko. Kultury jako jsou lovci a sběrači na Andamanských ostrovech nebo lovci v jihovýchodní Asii mají abstraktní výrazy pro různé vůně. Zajímavé je, že jsou to častěji lovecko-sběračská zemědělská etnika. My používáme barvy, a je jedno jestli oranžová je na pomeranči nebo autě či tričku – používáme tyto výrazy abstraktně. V těchto jazycích jsou abstraktní pojmy pro vůně. To je něco, co je pro Indoevropany stěží pochopitelné. Pokud byste byli jedním z etnik Ongee nebo Jamai tak to, že nebudete cítit, je pro vás zásadním hendikepem pro fungování ve společnosti. Pokud jste však Evropanem, budete mít možná jen depresi. Ukazuje se totiž, že u lidí s nefunkčním čichem se častěji vyskytují depresivní poruchy. 

 

Hraje důležitou roli čich i při výběru partnera? Často je například zmiňováno, že ženy užívající antikoncepci voní jinak, než když ji přestanou užívat, což by mohlo vést až k rozpadu partnerství.

Toto tvrzení je postavené na jednom velmi známém výzkumu, který testoval ženy užívající i neužívající antikoncepci. Zjistilo se, že existují preference pro jiné typy partnerů, co se týká imunokompatibility. Nicméně nedávno jsme dali dohromady všechny studie (tzv. metaanalýzu), které se tímto tématem zabývaly, a ukázalo se, že žádný vliv hormonální antikoncepce není. Díky tomu, že byla tato studie průlomová a slavná, stále se to traduje. V současnosti tudíž vlastně nevíme, zda čichové preference výběru partnera hormonální antikoncepce ovlivňuje anebo ne.

 

A mění užívání hormonání antikoncepce vůni ženy?

Zřejmě ano, vzhledem k tomu, že dochází k změnám vůně ženy i během menstruačního cyklu. Nicméně změny v průběhu menstruačního cyklu jsou relativně malé v porovnání s tím, jak voní různé ženy mezi. Pokud žena voní muži atraktivně, je to bez ohledu na to, v jaké fázi menstruačního cyklu je. Analogicky to můžeme říci i o ženě, která muži nevoní atraktivně a opět bez ohledu, v jaké fázi menstruačního cyklu je. Možná jsme se příliš soustředili na cyklické změny a zapomněli na to, že rozdíly mezi jednotlivci jsou mnohem důležitější.

 

Lze tedy obecně říci, že si vybíráme partnera nevědomě podle vůně a to i proto, abychom spolu ladili z hlediska genetické odlišnosti, hlediska imunokompatibility?

Co se týká imunokompatibility, nyní jsem právě shromáždili dostupné studie. Zarážející je, že ani po čtvrt století bádání nejsme schopni nalézt jednoznačnou odpověď. Nyní to vypadá, že žádný efekt zde není. Důvodem může být i to, že většina výzkumů je postavena na Evropanech a lidech z USA, míra promísenosti je v těchto částech světa poměrně vysoká, tudíž kohokoliv si vyberete, bude geneticky dostatečně odlišný. Pro další výzkum je potřeba vyjet do terénu, do malých komunit. To je však náročnější, než sbírat vzorky od studentů a dělat výzkum v pohodlí laboratoře.

 

Voní jinak lidé se závažnou nemocí?

Toto je velmi různorodá a zajímavá oblast. Dokonce v tradiční medicíně, ve spisech Aviceny je tomuto tématu věnována poměrně rozsáhlá kapitola. Diferenciální diagnostika byla postavena na tom, jak byl pacient cítit. Celá řada infekcí, jako např. problémy trávicího traktu např. cholera, kožní choroby, problémy ústní dutiny, záněty vagíny, má specifický zápach. Psi jsou schopni detekovat z dechu rané fáze některých nádorů, např. nádor plic z dechu nebo nádor prostaty z moči, tedy daleko dříve než dojde ke klinickému stádiu. U agresivních nádorů je následná šance na léčbu daleko vyšší. Na využití psů lékaři docela slyší, zároveň se vylepšilo použití plynové chromatografie a též elektronických nosů (detektory na specifické látky). Očekávám, že za pár let se tyto metody budou daleko více využívat.

 

Voní emoce? Voní jinak člověk, který prožívá radost, a jinak ten, který zažívá stres? Jsou lidé schopni tyto vůně emočního stavu vnímat a rozlišovat?

Této oblasti byla v poslední dekádě věnována obrovská pozornost. Zajímavá je asymetrie mezi negativními a pozitivními emocemi. Naši tělesnou vůni daleko více ovlivňují negativní emoce. Většina studií se zaměřuje na pach strachu nebo úzkosti a velmi často je vliv nevědomý. Pokud předložíte lidem obrázky obličeje s výrazem neurčité emoce a vystavíte je pachu úzkosti, tak častěji vyhodnotí,  že daný člověk má strach. Často lidé nedokáží rozlišit, jestli to byl pach od člověka, který byl v klidu nebo se cítil úzkostně, ale ovlivňuje to jejich různé psychofyziologické parametry, jako například kožní vodivost, náladu  a vnímání dalších podnětů.  Nedávno jsme sledovali, zda se liší pach MMA zápasníků, když prohrají nebo vyhrají zápas. Od zápasníků jsme nabírali vzorky pachu z podpaždí a vzorky krve z prstu před a po zápase. Vůně zápasníků, kteří vyhráli, se před a po zápase nelišila. Ovšem ti, kteří prohráli, byli po zápase cítit daleko nepříjemněji.

 

A voní jinak radost?

V experimentu, ve kterém pouštěli účastníkům zábavný animovaný film, se ukázalo, že ano. Jiné studie naznačují, že vůně radosti nebude zase tak výrazná. V Německu pomocí metody plynové chromatografie v reálném čase (dokáže snímat i lidský pach v prostředí) prokázali, že na fotbalovém zápase ve chvíli, kdy došlo ke gólu nebo promarněné šanci, se měnil profil látek, jež se uvolňovaly do prostředí stadionu. Chromatografie byla také schopna zaznamenat změny pachu v kině ve chvíli, kdy se promítaly scény spojené se strachem a úzkostí. To, co nám před pár lety připadalo jako sci-fi, je nyní již reálné.

 

Toto mě přivádí na myšlenku, že z evolučního hlediska je pro člověka daleko důležitější umět cítit strach, než cítit radost. Můžeme se tak vyhnout nebezpečí nebo něčemu jedovatému.

Myslím si, že toto je přesně ten důvod, a pro mě je to smutné zjištění. Stále se obracíme na čich a na libé vůně, nicméně pro nás je daleko důležitější negativní stránka. Je pro nás podstatné,  abychom se vyhnuli zkaženému jídlu a nebezpečí. To, že též vnímáme určité vůně pozitivně, je bonus, ale kvůli tomu zřejmě čich nemáme. Ve výzkumu jsme se posunuli směrem k čichovému znechucení. Budeme se věnovat nechutným pachům, jako jsou lidské výkaly nebo tlející maso. Je to důležité, ale není to vůbec příjemné.

 

Je známo, jaké chemické látky tvoří charakteristickou vůni člověka?

Do určité míry ano. Především jsou to různé typy mastných kyselin, steroidní látky, které produkujeme v podpaží. Čerstvý pot je bez vůně a zápachu. K tomu, aby začal být cítit, je zapotřebí jeho přeměna kožními bakteriemi. Mikrobiom každého člověka je specifický. Zajímavou otázkou je, zda to má náš organismus pod kontrolou nebo zda je více pasivním účastníkem.

 

Ovlivňuje náš mikrobiom kromě naší vůně také životní styl, například to, co jíme?

Každý člověk má pachový podpis, který je detekovatelný bez ohledu na to, co jsme si dali k jídlu nebo jaký parfém používáme. Náš pachový podpis je do značné míry ovlivněný geneticky. To jsme zjistili ze studií, které byly provedeny na dvojčatech. Rozlišit pach jednovaječných dvojčat na stejné stravě mají problém i cvičení psi. Na druhou stranu náš životní styl, co jíme, jakou máme náladu, jaké léky, jaké nemoci máme, to vše ovlivňuje naši vůni.

 

Existuje studie, která by se zabývala spojitostí mezi tělesnou vůní a volbou parfému a tím, proč parfém voní na každém jinak?

Před pár lety jsme testovali hypotézu, jestli parfémy překrývají tělesnou vůni nebo s ní interagují. Pokud by ji překrývaly, tak by po jeho použití byli lidé cítit jako parfém, tzn. všichni podobně. Pokud by však docházelo k interakci, docházelo by k vzniku směsi parfému a naší vůně. Zjistili jsme, že někteří lidé po použití parfému byli cítit o hodně lépe, někteří však dokonce hůře než před použitím parfému. Zůstala zachovaná variabilita mezi jednotlivci, tudíž dochází jistě k interakci – mísení. Je pro nás obtížné poznat, jak bude výsledná směs vonět  jako celek, což je i princip parfémů. Jednotlivé složky – například pižmovité – jsou cítit nepříjemně, ale ve chvíli, kdy je smícháme, vytvoří určitou notu a celek může být velmi příjemný. A k tomu stejnému dochází při kombinování parfému a tělesného pachu. Chemických látek produkovaných naším tělem je celá řada, avšak často nevíme, jaká je jejich chemická identita, a ani nevíme, jestli jsou součástí pachu nebo ulpívají z dechu, z prostředí, z oblečení atd.

 

Je určitá spojitost mezi tím jak člověk voní a jakou si vybírá vůni?

Některé starší studie ukazují, že existují preference parfémů podle osobnosti. Extroverti mají rádi jiný typ parfému než introverti nebo neurotici. Pokud se podíváte na psychologický profil člověka, bude se i jiným způsobem oblékat.  Introvert si zřídka obleče křiklavé barvy, aby na sebe upozorňoval. Nebude se také vonět výrazným parfémem, aby byl cítit přes celou místnost. Neurotik si vybere parfém, který na něj bude působit spíše zklidňujícím dojmem. Kdo je příliš stabilizovaný a potřebuje povzbudit, vybere si například parfém s citrusovými notami, které ho budou stimulovat. Jistě by to stálo za další zkoumání.

 

Pokud chcete docenta Jana Havlíčka potkat osobně, máte jedinečnou příležitost na Aromakonferenci Brno, kde vystoupí 7. září s přednáškou na téma “Rovnou za nosem: Chemická komunikace u člověka”.

 

 

 

Doc. Mgr. Jan Havlíček, Ph.D.

Věnuje se etologii člověka, zejména výzkumu čichu a jeho roli v chemické komunikaci, evoluci lidské sexuality při výběru partnera. Vystudoval biologii a antropologii na PřF UK. Publikoval již více než 90 odborných textů, píše populárně naučné články, přednáší na odborných konferencích v Čechách i zahraničí, vystupuje v médiích. Účastnil se též několika terénních výzkumů např. v Namibii a Papue-Nová Guinei. V současnosti je docentem na oddělení etologie, katedry zoologie PřF UK.

 

Rozhovor připravily

Mgr. Jana Urbanová

Odborná aromaterapeutka. Vystudovala PřF UK, obor etologie zvířat. Zpět ke studiu rostlin se dostala oklikou přes aromaterapii. Je absolventkou Institutu Aromaterapie v Praze. Má svou soukromou praxi Santala, věnuje se poradenství, především holistické péči o ženy ve všech fázích jejich života, přednáší a pořádá kurzy o aromaterapii.

 

Kateřina Kloudová, DiS.

Certifikovaná aromaterapeutka, absolventka přední školy éterických olejů Aromahead institutu (USA), distributorka francouzské destilerie Florihana.  Jako designérka vůní spolupracuje s kosmetickými společnostmi z České a Slovenské republiky.

 

Jazyková korektura: Michaela Červenková

 

Foto: archív J. Havlíček, J. Urbanová, K. Kloudová