Ve spolupráci s dr. Petrou Ratajc ze Slovinska jsem pro vás  v době adventu připravila deset krátkých příspěvků o tom, jak fungují éterické oleje. Příspěvky byly dostupné po dobu dvaceti čtyř hodin. Měly jsme pro vás každý den jeden příspěvek, každý den nové informace, které vám pomohly zorientovat se v tom nejzákladnějším. Vážíme si vaší odezvy na seriál. Jako poděkování za vaši pozornost naleznete shrnutí v překladu článku dr. Petry Ratajc. 

Pokud čtete tento text, pak s největší pravděpodobností používáte éterické oleje. Znáte své antimikrobiální, anxiolytické a protizánětlivé oleje a pravděpodobně rozptylujete své uklidňující oleje pro zlepšení nálady. Rovněž můžete mít určité povědomí o chemii éterických olejů a o tom, jak je bezpečně používat.

Ale položili jste si někdy otázku, jak éterické oleje fungují? Jak mohou působit na tělo i mysl a působí-li při tom odlišné mechanismy? Je důležité v prvé řadě porozumět tomu, jak fungují?

To samozřejmě záleží na tom, jak jste do aromaterapie zapojeni. Pochopení principů toho, jak éterické oleje fungují, vám může nepochybně poskytnout hlubší pohled na způsoby, jakými je můžete používat. Na druhou stranu vám to umožní bezpečně vyhnout se nesmyslným nápadům, jako je přístup podle funkční skupiny, který naplňuje aromaterapii zbytečným zmatkem.

V průběhu větší části své historie aromaterapie vycházela z tradičního používání aromatických rostlin. V druhé polovině 19. století došlo k empirickému výzkumu éterických olejů. Začaly se systematičtěji studovat biologické vlastnosti a chemie éterických olejů. V 90. letech 19. století byly mezi prvními chemicky popsanými terpeny pinen, limonen a terpinolen (Kubeczka 2016).

Když na scénu vstoupil René-Maurice Gattefossé, byly hlavní složky známy – Gattefossé jich ve své knize Aromaterapie (1937/1993) uvádí více než čtyřicet – spolu s jejich strukturou nebo alespoň molekulárním vzorcem. Znalost biologických vlastností éterických olejů byla v té době směsí bylinného lékařství, zpráv o jednotlivých případech a raných experimentů.

V následujících desetiletích byly vyvinuty důmyslnější experimentální metody: různé testy in vitro a zvířecí modely pro zkoušení biologických účinků in vivo. Avšak navzdory hromadícím se znalostem o tom, co éterické oleje dělají, nebylo nic známo o tom, jak fungují.

Farmakodynamický výzkum složek éterických olejů se začal objevovat až ke konci 80. let 20. století, přičemž se zaměřoval na molekulární mechanismy. Mezi nejvýznačnější z těchto studií patřilo objasnění mechanismu spasmolytického působení mentolu a peprmintového oleje (Hawthorn a kol. 1988) a nalezení spojení mezi linaloolem a glutamátergním systémem (Elisabetsky a kol. 1995), které vysvětluje nedílnou součást způsobu, jakým levandule nebo jiné oleje bohaté na linalool způsobují svůj celkově uklidňující účinek.

Od raných dnů objasnění molekulární struktury prvních složek do počátku odhalení záhad jejich biologického působení to totiž trvalo zhruba sto let.

V současné době, kdy objevování nových syntetických drog ochabuje, jsme svědky exploze výzkumu přírodních přípravků, mezi nimiž významnou úlohu hrají rostlinné těkavé látky a éterické oleje.

 

Takže, jak fungují éterické oleje? Stalo se široce zastávaným názorem, že mohou působit prostřednictvím farmakologického a psychologického mechanismu. To jsou dva základní mechanismy, neboť jeden je zprostředkován tělem a druhý myslí. Podíváme se na každý mechanismus samostatně, třebaže se v praxi často prolínají a vzájemně se ovlivňují (což je dobré!) a může být obtížné je od sebe odlišit. Vezměte na vědomí, že toto není typ článku „tento olej dělá tohle a tenhle olej zas ono“, ale spíše pohled z ptačí perspektivy.

 

FARMAKOLOGICKÝ MECHANISMUS

Účinky éterických olejů na tělo se obyčejně označují jako farmakologické, protože podléhají farmakokinetickým parametrům absorpce, distribuce, metabolismu a vylučování. Farmakokinetické parametry určují biodostupnost a ovlivňují toxicitu složek.

Biodostupnost je stěžejním farmakologickým parametrem a musí být dostačující k vyvolání pozorovatelných farmakologických účinků. Nadechnete-li se párkrát éterického oleje z lahvičky, koncentrace bioaktivních složek ve vaší krvi bude příliš nízká na to, aby dosáhla farmakologicky významných úrovní. Otázka biodostupnosti je však složitá a budeme se jí zabývat na jiném místě. Zde nás budou zajímat pouze obecné principy.

Pokud je něco, co byste měli pro pochopení rozdílu mezi farmakologickým a psychologickým mechanismem vědět, je to specifičnost látky. Farmakologické účinky jsou specifické pro konkrétní látku, to znamená, že určitá složka vyvolá u různých subjektů podobné účinky (nikoli však nezbytně ve stejné míře) tím, že působí na stejné molekulární cíle způsobem závislým na dávce.

Poté, co se složky dostanou do těla prostřednictvím inhalace, nanesením na pokožku nebo vnitřně, mohou se složky navázat na různé proteiny, jako jsou iontové kanály, receptory, enzymy, proteinové nosiče a proteiny zapojené do signálních drah. Díky své lipofilní povaze je většina schopna se snadno rozpustit v buněčných membránách, kde mohou přerušit komunikaci buňky s jejím okolím. Mnoho antimikrobiálních složek funguje tak, že naruší buněčné membrány mikrobiálních patogenů. Totéž se děje v buněčných membránách našich tkání, což je důvod, proč jsou silné antimikrobiální oleje rovněž potenciálními dráždivými látkami.

Složky éterických olejů obvykle vyvolávají své farmakologické účinky tak, že inhibují funkci proteinů, na které se navážou, a tedy inhibují nebo zpomalují související biologické procesy. Tímto způsobem může levandule vyvolat utišující a uklidňující účinky v mozku nebo jsou takto zprostředkovány protizánětlivé a spasmolytické účinky.

Porovnání přibližné velikosti mezi (A) cyklickým monoterpenem, (B) proteinem střední velikosti a (C) fosfolipidovou dvouvrstvou buněčné membrány. Je docela obtížné si představit, jak může drobná molekula o hmotnosti jedné pětisetiny nebo tisíciny hmotnosti proteinu změnit její funkční vlastnosti, že?

 

V některých případech složky aktivují konkrétní receptory a následně umožní nebo urychlí související procesy. Tak fungují mnohá anxiolytika nebo je to důvod, proč éterický olej z máty peprné působí chladivě, nebo proč jsme schopni cítit vůni esenciálních olejů.

 

Až doposud to nemuselo znít nijak zvlášť úchvatně. Ale takto všechny farmakologicky účinné látky fungují, bez ohledu na to, zda jsou přírodního či syntetického původu. Buď určitý proces v těle aktivují nebo jej deaktivují.  Neodstraňují příčinu stavu, ale pomáhají tělu lépe zvládnout nevyvážený stav – ideálně – jej samy vyléčí.

 

Neexistuje kouzelná panacea (všelék), jakým bylo starověké mitridatium, které by nás bylo schopné ochránit před veškerými nemocemi. Já vím, že to nikdo nechce slyšet, ale paradoxem života je, že organismy nevyhnutelně odsuzují samy sebe k smrti samotným zdrojem, na kterém jsou rozhodujícím způsobem závislé: kyslíkem. Veškeré vyšší formy života potřebují kyslík k tomu, aby mohly udržovat svůj vysoce efektivní metabolismus. Avšak týž efektivní metabolismus vytváří z kyslíku volné radikály, které pomalu, ale nevyhnutelně způsobují, že naše buňky a těla v průběhu let „rezavějí“. To je hlavní příčina stárnutí a neexistuje způsob, jak se jí vyhnout – navzdory důmyslným biochemickým mechanismům, které se vyvinuly ke zpomalení tohoto procesu stárnutí, a všem těm antioxidantům a zdravým životním stylům.

 

Žádná medicína bohužel nemůže tělu poskytnout nějakou zbrusu novou funkčnost, která tam dříve nebyla; co však udělat může, je pomoci obnovit rovnováhu fyziologických procesů, která se z jakéhokoli důvodu vychýlila z „těžiště“.

 

ÉTERICKÉ OLEJE A IMUNITNÍ SYSTÉM

 

Vezměte si imunitní systém. Zdravý imunitní systém je přesně vyladěný na to, aby rozlišil patogenní látky od zdravých tělesných tkání. Pokud se tato rovnováha ztratí, příliš aktivní imunitní systém začne napadat své vlastní tělo, což může mít za následek chronický zánět nebo autoimunitní onemocnění. Pokud je na druhou stranu imunitní systém slabý, podléháme mikrobiálním infekcím.

Imunostimulace působí na imunitní systém a antimikrobiální aktivita přímo inhibuje růst mikroorganismů, jsou to tudíž dvě odlišné biologické činnosti.

 

Jsou to dvě strany téže mince, neboť zúčastněné jsou běžné molekulární mechanismy. Protizánětlivé látky potlačují imunitní systém a poškozují nápravný systém a imunostimulanty působí protizánětlivě, stimulují zánět.

 

Imunitní systém je bezpochyby vnímavý ke špatné stravě, například nedostatku bílkovin, zinku nebo vitamínu D a lze jej odpovídajícím způsobem zlepšit. Avšak důkazy, že malé organické sloučeniny mohou konkrétně posílit normálně fungující imunitní systém, jsou slabé (Gertsch a kol. 2011, Anastasiou a Buchbauer 2017).

 

Tvrzení, že éterické oleje mohou „nakopnout“ imunitní systém, se tedy zdají být předčasná, neboť jsou jasně převzata z kontextu in vitro. S dostatečnými koncentracemi bioaktivních složek – běžně tisícinásobně překračujícími biodostupnost nebo snášenlivost in vivo – není obtížné dokázat imunostimulační reakci kultivovaných imunitních buněk nebo dokonce změny v jejich genové expresi. Jelikož jsou však imunitní procesy složité a zprostředkovávané vzájemným působením různých typů tkání a buněk, lze je jednoznačně zkoumat pouze in vivo (Gertsch a kol. 2011).

 

SMĚS DĚLÁ LÉK: SYNERGICKÁ A SÍŤOVÁ FARMAKOLOGIE

 

Přesto však existují ohledně éterických olejů mnohem zajímavější skutečnosti. Jakožto malé a vysoce difuzní molekuly se terpeny a další složky éterického oleje zdají být téměř koncipovány a pravděpodobně se vyvinuly tak, aby zasáhly co nejrozmanitější a co možná nejpočetnější potenciální cíle. Je to prospěšné pro mnohoúčelové obranné a komunikační systémy rostlin.

 

Namísto malého počtu vysoce účinných produktů se zdá, že evoluce rostlin upřednostnila rozmanitost (Firn a Jones 2003), což je zvláště patrné v případě aromatických rostlin a rostlinných těkavých látek. Nejen že se může jedna jediná složka navázat na řadu různých proteinů, ale směsi složek mohou ovlivňovat vícenásobné sítě molekulárních procesů, jsou-li dostatečně biodostupné.  

 

                                                                  

 

Biologické procesy lze považovat za vzájemně propojené sítě. Působení na vícenásobné uzly současně může mít silnější účinek na systém jako celek. 

 

Uvažování z hlediska síťové a systémové farmakologie otevírá široký prostor pro potenciální synergické účinky. Tím, že namísto jednotlivých molekul cílí na sítě, mohou synergické interakce ovlivňovat farmakokinetika (zvýšením biodostupnosti) nebo zvýšit sílu farmakologických účinků. Používáním směsí složek lze podobného účinku dosáhnout farmakologicky méně účinnými látkami, čímž se zmenší potenciální vedlejší účinky vyskytující se u konvenčních léčiv, která jsou založena na vysoce účinných mono-látkách (Gertsch 2011).

 

Síťové účinky a synergické interakce mohou teoreticky probíhat různými možnými způsoby. Měly by však být v léčebných souvislostech používány velmi opatrně, neboť do hry vstupuje vícero parametrů, které je třeba brát v potaz. Tento nesmírně složitý prostor teprve začínáme prozkoumávat. Ale jak poznamenává Jürg Gertsch (2011), k dosažení takové úrovně hloubky ve farmakognosii je nejprve potřeba pochopit molekulární mechanismy. A já mohu dodat, že jsme v tomto ohledu na dobré cestě.

 

 

PSYCHOLOGICKÉ ÚČINKY

 

Pro ujasnění, biologická aktivita, o které se již hovořilo, není specifická jen pro éterické oleje. Například flavonoidy rovněž vykazují velkou strukturální rozmanitost a řadu biologických účinků, např. protizánětlivé, antimikrobiální, antioxidační, anxiolytické, neuroprotektivní účinky atp., a mohou rovněž působit na násobné cíle. Je tedy na éterických olejích přece jen něco zvláštního?

 

Inu, ano. Malá velikost složek éterických olejů jim umožňuje rozptýlit se ve vzduchu a my je můžeme cítit. Z podstaty věci nemůžeme cítit žádné jiné rostlinné produkty než ty těkavé.

 

Naše schopnost vědomě či podvědomě vnímat vůně otevírá zcela nový prostor pro pochopení, jak fungují éterické oleje. Na rozdíl od farmakologických mechanismů, psychologické účinky nejsou specifické pro danou látku: nemusí záviset na plazmatické koncentraci složek, jejich vazebné afinitě cílit na proteiny a jiných farmakologických parametrech. Závisí na kontextu výskytu vůně: našich vzpomínkách a současném stavu mysli. A tak, když dojde na vůni, je mnohem složitější stanovit obecný vztah ve smyslu „olej X má účinek Y“, neboť psychologické účinky jsou velmi subjektivní.

 

JAK FUNGUJE PSYCHOLOGICKÝ MECHANISMUS?

 

Psychologické účinky vyplývají z kognitivních procesů započatých v čichovém systému a zprostředkovaných excitabilitou neuronů – schopností neuronů vytvářet a vést elektrické signály.

 

Jakmile se nějaký odorant naváže na čichové receptory, je chemický signál převeden na nervový signál formou akčních potenciálů, nepatrných elektrických proudů, které se šíří podél neuronů. Ty jsou dále zakódovány do rozsáhlých synchronních struktur neuronové oscilace, jež se předávají skrze různé části mozku a začlení se do holistické interpretace odorantu. Právě v této fázi vědomě zažíváme vůně a přidělujeme jim význam. Vědomý zážitek iniciovaný odoranty má zpětný dopad na neurofyziologické procesy tak, že změní naši náladu, poznání, fyziologické vzrušení a chování.

Čich je ve srovnání s ostatními smysly do jisté míry jedinečný. Jedním odlišným neurologickým rysem čichu je poměrně přímé propojení čichového ústrojí s mozkovými strukturami, které jsou konkrétně zapojeny do emocí, paměti a asociativního učení. Takovéto cílené propojení by mohlo pomoci objasnit určité zvláštní vlastnosti čichu, jakým je jeho silné spojení se vzpomínkami a emocemi. Na druhé straně některé jiné neurologické rysy způsobují, že vnímání vůně je silně vnímavé k modulaci prostřednictvím vysoce kognitivních procesů, jakými jsou přesvědčení a očekávání.

 

Možná v rozporu s lidovou vírou se nezdá, že by limbický systém hrál u lidí klíčovou úlohu v psychologických účincích vůní. Ve skutečnosti neexistuje všeobecná shoda, pokud jde o to, které struktury mozku patří k limbickému systému, a zda obsahuje integrační funkční jednotku. Třebaže limbické struktury (především amygdala a hipokampus) hrají v raných stádiích čichového zpracování důležitou roli, nedávné výzkumy naznačují, že pyriformní a prefrontální mozková kůra jsou asociativní struktury pro vědomý zážitek vůní, jejich emoční a behaviorální důležitost a integraci do dalších smyslových modalit (Seubert a kol. 2017).

 

Ve vlivném článku popsal Joseph Stephan Jellinek (1997) tři různé psychologické mechanismy, jak může vnímání vůně ovlivňovat náladu, poznávání, fyziologii a chování, na které je ve výzkumu nadále široce odkazováno:

 

1. Prostřednictvím hédonické valence vnímání vůně. Valence vůně – její příjemnost či nepříjemnost – je nejvýznačnější perceptivní vlastností vůně. Pachy s různou hédonickou hodnotou, ať už pozitivní či negativní, mohou mít okamžitý účinek na naši náladu a fyziologické vzrušení, a také mohou nepřímo ovlivňovat naše chování. Příjemné vůně mohou například pomoci snižovat emocionální napětí (nebo vás jednoduše povzbudit), rozšiřovat sociální interakce a zvyšovat efektivitu práce, a nepříjemné pachy mohou snižovat toleranci k frustraci (Baron 1990, 1997, Baron a Bronfen 1994, Knasko 1992, Rotton 1983, Weber a Heuberger 2008).

 

Na hodnotu vnímané vůně má však vliv řada faktorů: obeznámenost s vůní, rozdíly v kultuře, genetice a individuální zkušenosti, metabolickém a emocionálním stavu a mínění o vůni.

 

2. Vyvoláním kontextových vzpomínek prostřednictvím asociativního učení a připomenutí (v Jellinekově terminologii známé jako sémantický mechanismus; tento termín však může vést k záměně s jinými účinky). Vůně zde slouží jako kontextové podněty pro vyhledávání asociací a vzpomínek na události, které s nimi byly v minulosti spojeny, a mohou ovlivňovat naši náladu a chování vědomě, jakož i na podvědomé úrovni.

 

Ukázalo se, že vzpomínky vyvolané vůněmi jsou emociálnější a více evokující než vzpomínky vyvolané jinými smyslovými podněty, a to zejména v případě autobiografických vzpomínek (známé také jako Proustův efekt). Terapeuticky lze vůní vyvolané vzpomínky využít ke zlepšení nálady a pocitů lásky a podpory (jako při uklidňujícím čichání), ke zkrocení tužeb a pro zvýšení nostalgie a souvisejících pocitů sociální propojenosti, optimismu a sebeúcty (Herz 2016).

 

3. Prostřednictvím očekávání předpokládaných účinků (v Jellinekově terminologii placebo mechanismus). Zde jsou účinky způsobeny nebo změněny dle dřívějších přesvědčení či očekávání ohledně vůně. Jste-li přesvědčeni nebo vedeni k přesvědčení, že cítíte zralý banán, vyhodnotíte vůni téhož odorantu (v tomto případě isoamylacetátu) jako podstatně příjemnější než když se domníváte, že je to ředidlo (Djordjevic a kol. 2008).

K něčemu podobnému dochází, když věříte, že olej, ke kterému čicháte, zlepší váš kognitivní výkon (Moss a kol. 2006) nebo je škodlivý pro vaše zdraví (Dalton 1999). Váš kognitivní výkon se může skutečně zvýšit, a vy se můžete začít vnitřně cítit zle, avšak děje se tak, protože vás vaše vlastní mysl svedla k tomu, abyste věřili tomu, co vám bylo řečeno. Placebo efekt (a související pojmy autosugesce a emocionální samoregulace) je velmi mocný mechanismus, který by neměl být podceňován, (Beauregard 2007) a může být vaším přítelem či nepřítelem.

 

ZÁVĚR

 

Jak můžeme porozumět různým probíraným mechanismům? Způsob působení bude samozřejmě záviset na způsobu aplikace, ale můžeme očekávat alespoň nějakou interakci mezi různými mechanismy – a právě tady to začíná být zajímavé.

 

Například psychoterapeutické účinky éterických olejů lze zprostředkovat jak pomocí farmakologického, tak psychologického mechanismu. Linalol může působit na centrální nervovou soustavu prostřednictvím farmakologického mechanismu – působením na konkrétní iontové kanály a receptory – ale rovněž může působit prostřednictvím příjemnosti, asociací a očekávání spojených s vnímáním jeho vůně.

 

V léčebném kontextu může čichání levandule navodit uklidňující účinek prostřednictvím očekávání samotného uklidňujícího účinku, pokud byla dříve takováto zkušenost spojena s vůní levandule. Zklidňující účinek lze dále upevnit inhibičním farmakologickým působením linalolu na glutamátový receptor a napětím na membráně řízené sodíkové kanály, pokud jsou dostatečně biodostupné. Jestliže však považujete vůni levandule za odpudivou nebo vám připomíná nějaký zlý zážitek ve všem životě, může působit spíše opačně a znechucovat.

 

V mnoha případech není mechanismus za pozorovaným účinkem jasný a je zapotřebí další zkoumání. Jsou to však právě interakce mezi různými způsoby působení, které dodávají vědě za fungováním esenciálních olejů trochu umění a dělají aromaterapii tak fascinující, avšak stále nepochopený obor. Hlouběji se tímto tématem budeme zabývat v příštím příspěvku!

 

Ráda bych poděkovala Matejovi Plankarovi, PhD za jeho pomoc. Tento článek je věnován Mimi. Ať odpočívá v pokoji. 

 

O autorce:

 

Petra Ratajc vystudovala biologii na univerzitě v Lublani a získala titul Ph.D. výzkumem v oblasti léčivých aromatických rostlin a éterických olejů. Jejím posláním je zprostředkovat výzkum veřejnosti tím, že poskytuje spolehlivé a nezávislé informace. Více o Petře naleznete na http://phytovolatilome.com 

Zdroj a copyright:

http://phytovolatilome.com/

Přeloženo se svolením autorky.