„Člověk je schopen rozlišit až jeden bilion různých vůní,"

 

Spolu s odbornou aromaterapeutkou Janou Urbanovou, zakladatelkou Santala – aromaterapie pro tělo i duši, Vám přinášíme rozhovor s docentem Janem Havlíčkem, kterému tímto děkujeme. Rozhovor byl natolik obsáhlý, že jsme jej rozdělili na dvě části. Toto je první část rozhovoru o čichu pohledem vědce.

 

 

 

 

 

 

Tajemství čichu pomohla poodhalit práce Richarda Axela a Lindy B. Buck, amerických vědců, kteří za svůj objev čichových receptorů a uspořádání čichového systému obdrželi v roce 2004 Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii. Od té doby uplynulo již 15 let. Jak se na poli vědy posunul zájem o zkoumání olfaktorického systému?

Změn nastala celá řada. Udělení Nobelovy ceny přitáhlo pozornost k čichu, a tím pádem už není, v porovnání s jinými smysly, takovou popelkou, jakou byl předtím. Dokonce se v předloňském roce objevil článek v prestižním vědeckém časopisu Science, který poukazuje na mylnou představu o špatně vyvinutém čich u člověka. Zřejmě se jedná o mýtus z 19. století postavený na některých anatomických studiích známého francouzského vědce Paula Brocy. Naopak v některých aspektech čichového vnímání jsou lidé poměrně citliví, a dokonce srovnatelní s organismy, jako jsou psi a myši. Některé látky jsme schopni vnímat ve stejně nízkých koncentracích jako například hlodavci. Druhou věcí, kterou jsme zásadním způsobem podcenili, je množství různých vůní, které jsme schopni od sebe odlišit. Dlouho se ve všech učebnicích uvádělo, že se jedná o deset tisíc vůní. Dnes se však ukazuje, že to může být až jeden bilion různých vůní. Samozřejmě se to liší člověk od člověka, ale variabilita, kterou jsme schopni vnímat, je obrovská. S tím se pojí celá řada výzkumů, které se týkají chování spojeného s čichem, a to jak v chemické komunikaci tedy to, co vnímáme od ostatních lidí, tak ve způsobu jakým se čich podílí na různých aktivitách našeho života. Například se ukazuje, že čich je daleko více spojen s naším trávicím systémem a též by mohl souviset s rozvojem některých poruch, jako je cukrovka. Druhou oblastí důležitou pro zdravotnictví je, že poruchy čichu se ukazují jako jeden z hlavních prediktorů některých neurodegenerativních poruch, jako je Alzheimerova nemoc.

 

Jakým způsobem se zjistilo, že rozsah vůní, který je člověk schopen rozeznat, je tak velký?

Rád bych zdůraznil, že to neznamená, že jsme schopni pojmenovat bilion různých vůní, to není schopen pojmenovat ani ten nejlepší parfumér. Pokud mluvíme obecně o čichových schopnostech, první je ta, v jaké koncentraci jsme danou látku schopni zjistit, tomu říkáme senzitivita neboli citlivost. Druhá schopnost je identifikace, tj. slovně pojmenovat danou vůni. Například si přivoním  a řeknu: „Toto je levandule.“ Třetí je tzv. rozlišování neboli diskriminace. Jinak řečeno jsem schopen odlišit, zda se jedná o tu samou vůni nebo vůni odlišnou. A zde narážíme právě na ten jeden bilion různých vůní. Experimenty probíhají tak, že dáváte lidem například tři vzorky, z toho jeden z nich je odlišný a dva jsou velmi podobné nebo se naopak výrazně liší.

 

Jsou to pouze čichové receptory, které pomáhají detekovat vonné látky?

Aromatickou látku v podstatě všichni vnímáme nejen hlavním čichovým orgánem, ale také volnými nervovými zakončeními trojklaného nervu. Dříve se mělo za to, že některé látky jsou tzv. čistými čichovými aktivátory, ale dnes se ukazuje, že záleží na koncentraci vonné látky. Ve vyšších koncentracích je v podstatě kterákoliv látka schopna aktivovat trojklaný nerv. Tyto vjemy, pokud si je uvědomujeme, vnímáme v širším slova smyslu jako šimrání, lechtání, pálení, ale mohou se projevovat i tím, že nám slzí oči. Některé látky působí daleko silněji na trojklaný nerv, například ocet, a některé velmi málo, jako například vanilin. Pokud mluvíme o vůni nebo o zápachu, v podstatě vycházíme z toho, jak danou vonnou látku vnímáme z těchto dvou různých struktur – tj. čichu a trojklaného nervu. Pokud se jedná o pití nebo jídlo, ještě se přidružuje další smysl – chuť. Část, která je ve skutečnosti vnímaná chuťovými receptory, je malá. Valná část je vnímaná čichovými receptory. Navíc se ukazuje, že například u jídla může záležet i na jeho textuře. Dobrým příkladem jsou dětské příkrmy. Pokud ochutnáte zeleninové rizoto v lahvičce, tak to jako zeleninové rizoto rozhodně nechutná. Je to dáno tím, že kašovitá textura je něco, co neočekáváte od zeleninového rizota. V běžném životě spojujeme různé vjemy s určitými smysly. Měli bychom mít na paměti, že se vždy jedná o komplexní vjem, který je výsledkem vjemů z několika různých smyslů. 

 

Víme přesně, jaké struktury mozku jsou zapojeny do vnímání vonné molekuly?

Úplně přesně to nevíme, ale celou řadu věcí jsme již zjistili. Pokud se nám dostane těkavá vonná látka do nosní dutiny a je zaznamenána receptory v čichové sliznici, nervové impulzy se dostávají do čichového laloku, kde dochází k tomu, že mozek zjistí, o jaký pach se jedná. Následně odtud vedou dráhy přímo do amygdaly a dále do hipokampu. Amygdala je část mozku, která je spojená s emocemi, hipokampus je centrem paměti, jejich propojení umožňuje čichu vyvolávat staré emoční zážitky, obzvláště ty silné a negativní. Dále dochází k částečnému přepojení přes thalamus, což je jakési přepojovací centrum, kde mozek registruje, co jsou podstatné a co nepodstatné podněty. Některé z těchto podnětů se mohou dostat do tzv. čelního laloku, kde dochází k syntéze vjemů jednotlivých smyslů. A také k tomu, že si následně uvědomíme, že se jedná například o již zmíněnou levanduli. Samozřejmě se celá řada podnětů na tuto úroveň nemusí dostat, ale neznamená to, že nás neovlivňují, jen si toho nejsme vědomi. Na rozdíl od ostatních smyslů u nichž vždy dochází k  thalamickému přepojování, je pro čich podstatné to,  že některé dráhy vedou z  čichového laloku a čichového mozku přímo do amygdaly, případně do hypothalamu – tato část mozku ovlivňuje hormonální působení v celém těle. Jak emoce, tak fyziologický stav našeho těla mohou být tímto způsobem ovlivňovány. V posledních patnácti letech se zjistilo, že existují přímá propojení s naším trávicím systémem. Lidé, kteří jsou hladoví, mají lepší čich než ti, co jsou nasycení. Inzulinové receptory se vyskytují na čichových lalocích a zpětné vazby, které souvisejí s trávením,  jsou na čichu přímo závislé, což může být poměrně zásadní pro civilizační problémy, jako je třeba obezita nebo poruchy příjmu potravy.

 

Lze čich soustavným trénováním zlepšit?

Ano i ne. Lze zlepšit všímavost, schopnost pojmenovat, identifikovat pachy a do určité míry je i rozlišovat. Nelze až tolik zlepšit senzitivitu, tzn. v jakých koncentracích onu látku ucítíme. Jak vyplývá z testů s profesionálními someliéry či parfuméry, nemají  často vyšší senzitivitu, mají spíše schopnost pojmenovávat jednotlivé vůně, rozlišovat je a také něco, o čem se mluví jako o čichové představivosti a kreativitě. Dokáží si představit, jakým způsobem půjdou či nepůjdou jednotlivé složky dohromady, a jak budou vonět vcelku, což je pro běžného člověka obtížně představitelné. Lze to připodobnit k tomu, že člověk si ej schopen představit jak budou znít jednotlivé hudební nástroje, zatímco skladatel je slyší vcelku jako orchestr. Důležité je, že i obyčejné přičichávání několik minut každé ráno k různým vůním zlepšuje čichové schopnosti. V Německu je nyní terapeutický trend tréninku čichu, který může být velmi jednoduchý. Musí se však dělat pravidelně. Oblastí, které ještě ne úplně dobře rozumíme, je spojitost vnímání chování a molekulární fyziologie. Ukazuje se, že někteří lidé mají tzv. specifickou anosmii. Původně jsme si mysleli, že se jedná o celkem vzácnou poruchu, nicméně dnes se ukazuje, že je to celkem běžné. Specifická anosmie znamená, že lidé mají v pořádku čich, ale určitou látku nejsou schopni cítit. Částečně to může být i genetickými predispozicemi. Zajímavé je, že lidé se mohou naučit být schopni onu látku cítit. To znamená, že specifická anosmie není jen na genetické úrovni, ale  může být i na úrovni mozku, lidé  jsou schopni vnímat něco, co předtím schopni vnímat nebyli.

 

Dokážou pach pojmenovat, když jej předtím nebyli schopni cítit?

Nemusí nutně být schopni pach pojmenovat, protože schopnost pojmenovávat různé vůně je omezena, to je velké specifikum čichu. Pokud čich nějakým způsobem kultivujete, trénujete, což je v našich kulturních podmínkách velmi zanedbáváno, budete schopni pojmenovávat jednotlivé noty a jednotlivá aromata. Děti se poměrně brzy učí rozpoznávat barvy, ale o čichové výchově se nám prozatím může zdát.

 

Je skutečně pravda, jak je často obecně nahlíženo, že ženy cítí lépe než muži?

Ano i ne. V průměru se ukazuje, že ženy jsou o něco lepší, ale jen v některých schopnostech. Jednou z nich je právě identifikace, schopnost pojmenovávat jednotlivé vůně. Může to být i tím, že ženy mají v průměru lepší verbální schopnosti. Jsou schopné se lépe vyjadřovat, mají širší slovní zásobu. Zajímavé je, že většina studií se zabývá rozdíly mezi pohlavími, ale zcela zanedbává rozdíly v rámci stejného pohlaví. Rozdíly mezi pohlavími jsou na rozdíl od variability v rámci pohlaví o hodně menší. Což je dáno zčásti genetickými predispozicemi, ale také tím, jak se lidé zabývají čichem. Existují lidé, kteří vůbec nevnímají, že se v jejich okolí objevují nějaké pachy, a pak existují lidé, kteří okamžitě vědí, že má někdo určitý parfém nebo kouří. Ukazuje se, že ženy mají lepší schopnosti v čichové všímavosti, a to i napříč kulturami. Takové studie jsme prováděli v Africe, v Namibii a na Papui-Nové Guineji.

 

A jsou muži v něčem lepší?

V zásadě nejsou. Neexistuje studie, která by ukazovala, že jsou muži v něčem lepší. Studie naopak ukazují, že žádné rozdíly téměř neexistují. Je jedna látka, na kterou jsou muži citlivější, jedná se o atraktant spermií burgeonal.

 

Rozumím tomu, že mezi jednotlivci jsou obrovské rozdíly v tom, jak cítí. Často se však setkávám s tím, že vegetariáni jsou k vůním citlivější než ti, kteří jedí maso. Zabýval se tím někdo seriózně? Existuje studie, která by to ukázala?

Tato otázka mě nejvíce překvapila, nikdy jsem neslyšel, že by vegetariáni měli čich citlivější než ti, kteří jedí maso (možná je to tím, v jakých kruzích se pohybuji). Neznám žádný výzkum, který by se tím zabýval. Samozřejmě by to šlo otestovat.

 

Zmínil jsi, že ten, kdo má hlad, je citlivější k vůním než ten, kdo je nasycen. Mohlo by to být i tak, že vegetarián je díky rostlinné stravě méně sytý, a tudíž mnohem citlivější?

Ano, to by mohlo být možné. Vegetariánství je životní styl a vegetariáni jedí po menších částech a častěji, tudíž by jejich čich mohl být citlivější, tomu bych docela věřil, ale žádnou studii neznám. V jedné studii jsme zjišťovali, zda lidé, které jsme krmili masem, voní jinak, než ti, které jsme krmili podobnou stravou, ale bez masa. Ti, kteří nejedli maso, voněli příjemněji. Předloni vyšla studie z Asie, která zjistila, že pokud lidé jedli více masa, voněli naopak lépe. Myslíme si, že rozdíl mezi těmito dvěma studiemi je efekt obráceného písmena U. V naší studii jsme krmili účastníky poměrně velkými dávkami červeného masa, které byly větší než v asijské studii. Možná vůbec nejpříjemněji – v porovnání s přílišnou či žádnou konzumací masa – voní lidé, kteří konzumují maso v střední míře. Je to však zatím pouze naše domněnka. 

 

Pokud chcete docenta Jana Havlíčka potkat osobně, máte jedinečnou příležitost na Aromakonferenci Brno, kde vystoupí 7. září s přednáškou na téma “Rovnou za nosem: Chemická komunikace u člověka”.

 

 

 

Doc. Mgr. Jan Havlíček, Ph.D.

Věnuje se etologii člověka, zejména výzkumu čichu a jeho roli v chemické komunikaci, evoluci lidské sexuality při výběru partnera. Vystudoval biologii a antropologii na PřF UK. Publikoval již více než 90 odborných textů, píše populárně naučné články, přednáší na odborných konferencích v Čechách i zahraničí, vystupuje v médiích. Účastnil se též několika terénních výzkumů např. v Namibii a Papue-Nová Guinei. V současnosti je docentem na oddělení etologie, katedry zoologie PřF UK.

 

Rozhovor připravily

Mgr. Jana Urbanová

Odborná aromaterapeutka. Vystudovala PřF UK, obor etologie zvířat. Zpět ke studiu rostlin se dostala oklikou přes aromaterapii. Je absolventkou Institutu Aromaterapie v Praze. Má svou soukromou praxi Santala, věnuje se poradenství, především holistické péči o ženy ve všech fázích jejich života, přednáší a pořádá kurzy o aromaterapii.

 

Kateřina Kloudová, DiS.

Certifikovaná aromaterapeutka, absolventka přední školy éterických olejů Aromahead institutu (USA), distributorka francouzské destilerie Florihana.  Jako designérka vůní spolupracuje s kosmetickými společnostmi z České a Slovenské republiky.

 

Jazyková korektura: Michaela Červenková

 

Foto: archív J. Havlíček, J. Urbanová, K. Kloudová