Váš košík je prázdný
Jedním z příkladů z mnoha záměn jmen aromatických rostlin může být kafrovník. Kafrovník lékařský neboli skořicovník kafrovník, Cinnamomum camphora, je rostlina pocházející z východní Asie a obsahuje kafr (angl. camphor), který se hojně používá třeba v přípravcích na pročištění horních cest dýchacích při sezonních nachlazeních, má totiž antivirové účinky a stimuluje imunitní systém. Ve starověké i středověké Evropě byl přidáván jako přísada do cukrovinek, stejně jako v Asii.
Český název kafr vznikl z francouzského slova camphre nebo ze středověké latiny od slova camphora. Tyto jazyky ho však převzaly z malajštiny, neboť z Indonésie a Malajsie byla silice kafrovníku transportována do Evropy. Lidé ho znali a věděli k čemu ho použít.
Pak přišla ravintsara. Ravintsara se začalo říkat kafrovníku, který se z Číny dovezl na Madagaskar, nejspíše po roce 1650, a začal se tam pěstovat ve velkém. Slovo pochází z malgašského pojmenování, které znamená v anglickém překladu good sheet. V češtině tedy dobrý list. Malgašové začali dobré listy kafrovníku hojně užívat v lidovém léčitelství. Později byl éterický olej z kafrovníku z Madagaskaru uveden pod novým komerčním názvem ravintsara, stal se moderním a je běžně používán. Mnohdy si lidé k němu přičichnou a řeknou, že voní jako kafr, ale většinou již neví, že je to opravdu kafr z rostliny kafrovníku lékařského. Nicméně, jak už to bývá, když zmatení jazyků, tak pořádné. Existuje totiž rostlina ravensara vonná. Rozdíl ve dvou písmenkách člověk často přehlédne. Ravensara vonná, Cryptocarya agathophylla, dříve zařazována do rodu Ravensara (R. aromatica), je rod ze stejné čeledi vavřínovité (Lauraceae), ale obsahuje naprosto odlišné látky ve své silici, a tedy i v získaném éterickém oleji. Hlavní složkou je zejména estragol (=metylchavikol), který inhibuje srážení krve a je podezříván i z karcinogenních účinků.
Dalším zdrojem častých záměn je heřmánek. Heřmánek modrý, heřmánek římský, heřmánek žlutý. Tato jména se tváří, jako kdyby šlo o pojmenování daného rostlinného rodu a druhu. Bohužel opak je pravdou, jedná se pouze o komerční názvy, a nikoli o jména rostlinných druhů. Tzv. heřmánek modrý je pojmenování éterického oleje rostliny jmenující se heřmánek pravý (Matricaria chamomilla či se setkáte se synonymem pro tento druh M. recutita). Jeho éterický olej má modrou barvu (odtud komerční název), která vzniká během destilace silice nadzemní části rostliny. Modrou složkou éterického oleje je chamazulen, který je příčinou dalšího komerčního názvu éterického oleje, jako je například modrý marocký heřmánek, což je rostlina se jménem vratič roční (Tanacetum vulgare). A heřmánek římský? Jedná se o rmenec sličný (Chamaemeleum nobile, syn. Anthemis nobilis), který kromě toho, že jinak vypadá, má i zcela jiné obsahové látky, a tedy potenciální účinky.
.jpg)
Do třetice heřmánek žlutý, u kterého se také setkáte s názvem marocký heřmánek. Rostlina rmenec větvený (Cladanthus mixtus, syn. Ormenis mixta) a jeho éterický olej je žluté barvy a také ho při troše pozorovacích schopností morfologicky dobře odlišíte od předchozích druhů. Situace je samozřejmě trochu komplikovanější, neboť existuje více druhů rodu heřmánek i rmenec a také rmen, a to nemluvě o heřmánkovci. Pro úplnost se podívejme na rozdíly v obsahových látkách éterických olejů. Heřmánek pravý obsahuje především α-bisabolol oxid A a B, (E)- β-farnesen, α-bisabolol, matricin, z něhož vzniká během destilace modrý chamazulen, a α-bisabolon oxid. Oproti tomu rmenec sličný obsahuje jako hlavní složky v éterickém oleji isobutylangelát, butylangelát, 3-metylpentylangelát, isobutylbutyrát, isoamylangelát, 2-metyl-2-propenylangelát, 3-metylpentylisobutyrát, 2-metyl-2-propylangelát, kamfen, borneol, α-pinen, α-terpinen a v menší míře i chamazulen. A u rmence větveného jmenujme α-pinen, germakren D, (E)-pinokarveol či bisabolen. Je jednoznačné, že při odlišném složení silic těchto druhů jsou rozdílné i účinky jejich éterických olejů.
Jistě znáte čajovník a ne, nemyslím tea tree, ale čajovník čínský (Camellia sinensis), který je hlavní rostlinou, ze které celý svět připravuje čajový nálev. Čaj se dá samozřejmě připravovat i z jiných druhů rostlin, ale tento je jednoznačně nejpoužívanější. Co tedy znamená název čajovník na lahvičce s éterickým olejem? Jedná se velmi pravděpodobně o kajeput střídavolistý (Melaleuca alternifolia), kterému se v anglofonním světě začalo kdysi říkat australský čajovník a s rostlinou jménem čajovník čínský nemá nic společného. Tedy typické zmatení jazyků. Éterický olej kajeputu střídavolistého obsahuje terpinen-4-ol, γ-terpinen, 1,8-cineol, α-terpinen, α -terpineol a další. Oproti tomu z čajovníku se získává olej s vysokou koncentrací polyfenolů.
A takto bychom mohli v záměnách dlouze pokračovat (z těch známějších alespoň ještě jmenujme cedrové dřevo, cedrový list, santalové dřevo či geranium růžové a další a další), byl by to telefonní seznam. Nicméně doufám, že jsem vám nastínila, proč je důležité rostliny znát a orientovat se v jejich správných jménech. A i když chápu, že pro výrobce je dobré prodávat stejnou věc pod různými, třeba i zjednodušenými názvy, tyto názvy by neměly být matoucí a nesmyslné, jako třeba palmorůžová či palmarosa. Víte, co je to doopravdy?
Tak tedy ještě jeden příklad závěrem, je to zápletka přímo detektivní. Palmy všichni známe, třeba kokosová, tedy správně kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera). Nebo jde o jinou palmu, kdo ví? Palem patřících do čeledi arekovité (Arecaceae) je 183 rodů. A co ta růžová? Růži také všichni znají, třeba růži šípkovou (Rosa canina). Je možné, že by palmorůžová byl název pro kombinaci produktů palmy a růže? Nikoli, jde o zcela nesmyslný název nemající s růží ani palmou nic společného. Jde o citronelu Martinovu (Cymbopogon martinii), druh z čeledi lipnicovitých, kam patří všechny trávy. Tedy autor názvu palmorůžová smotal dohromady dvě rostlinné třídy, jednoděložné s dvouděložnými. A jak tedy éterický olej z listů citronely Martinovy ke svému názvu přišel? Původ je nejistý. Je možné, že „palma“ v názvu má původ v kokosovém oleji, který se používal pro extrakci silic. Dnes se ovšem využívá parovodní destilace. Případně se nabízí druhá varianta a název může být z latinského palma, což znamená dlaň, protože olej je účinný na dermatitidy, ekzémy či hojení jizev rukou (ale nejen rukou, ale veškeré pokožky těla). „Rosa“ může být podle využití palmarosy jako náhrady za růžový olej. Posuďte sami, není to babylónské zmatení jazyků?
Znáte písničku „Šel zahradník do zahrady s motykou“? Používání vědeckých jmen jako třeba Nasturtium, což je rod potočnice, pro označení éterického oleje lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus) je zcela zavádějící. Či jméno Sassafras, tedy rod kašťa, je používáno minimálně pro pět éterických olejů různých druhů z čeledi vavřínovité (Lauraceae: Sassafras albidum, Damburneya coriacea, Ocotea odorifera, Camphora parthenoxylon, Cinnamomum rigidissimum). Oba příklady svědčí o neznalosti rostlin, z nichž jsou éterické oleje získávány, podobně jako u zmíněného zahradníka, který si spletl rozmarýnu s křenem. Někdy mám pocit, že by si někdo měl otevřít kancelář na uvádění záměn jmen rostlin na pravou míru. Nicméně vše o botanickém jmenosloví a další zajímavosti o jménech rostlin se můžete dozvědět na semináři Jména rostlin a botanická nomenklatura nejen pro aromaterapeuty, kam vás tímto srdečně zveme.
Další skvělé přednášky RNDr. Lenky Záveské Drábkové, Ph.D. objevíte zde.
RNDr. Lenka Záveská Drábková, Ph.D.
Vědecká pracovnice, botanička, popularizátorka světa rostlin všemi smysly
Vystudovala odbornou biologii a získala doktorát se specializací na systematickou botaniku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celou svou profesní kariéru se věnuje vědecké práci v Akademii věd ČR, nejprve v Botanickém ústavu a posléze Ústavu experimentální botaniky. Zabývá se fylogenezí, evolucí a taxonomií rostlin, evolucí genových rodin a rostlinnými hormony v evolučním kontextu. Publikovala 86 článků, 7 knižních kapitol a přednášela na 39 mezinárodních vědeckých konferencích.
Je zakladatelkou a šéfredaktorkou časopisu Nová Botanika, který přibližuje svět rostlin široké veřejnosti a kde jsou pravidelně prezentovány i aromatické rostliny, především v seriálu Rostliny a vůně. V projektu Aroma Botanika se zaměřuje na prezentaci nejnovějších botanických poznatků o aromatických rostlinách.
Více informací naleznete na:
www.lenkazaveskadrabkova.cz, www.novabotanika.eu, www.aromabotanika.eu
Autoři obrázků:
Úvodní foto: P. Maděra;
(5, 6 a, b) Zdeňka Navrátilová;
(6c) Xemenendura, WikiMedia;
(7) Luděk Záveský.
