Ikigai podle Jany K.

Je ospalé ráno, však za oknem, za rozbřesku slunce krajina závojem mlhavým zahalená, nás vstát a té posvátné chvíle být svědkem, nutí. Každé se slunce dotknutí nám před očima dary země  poodkrývá, to srdce naše otevírá a on se dostaví. Pocit. Pocit, v němž umělci své skvosty tvoří, když na návštěvu múza přiletí. Pak z úst básníků se verše linou, ladná melodie vzniká, jež v krásu bytostnou se promění.

A ten pocit, jenž hluboko nám v srdcí dřímá, si do života pozvat můžeme napořád. Pocit radosti, s nímž se ráno probouzíme a pocit vděku, když chystáme se spát. To pak sám život prostý  je rituálem oslavným. Kdy každý den všední, jenž nám darem vzácným, se stává nevšedním. V něm není dobrých-špatných chvil, leč v ladnost propojí je vzácná rovnováha. V níž pomíjivost, jež sic smrt, však moudrost v sobě nese, je semínkem pro další zrození.

A že naše duše tělem a v něm vyměřeným časem byly požehnány, že života med i nektar hořký můžem zakusit, je pro nás dar největší. A my uctít jej, jen když k sobě pravdiví, svým pocitům věrní zůstaneme, dokážeme.

Tu život uměním se stává, v němž každý jedinečným autorem. Takový je život s ikigai. Život smyslem naplněný, s nímž člověk ve zdraví a s láskou tvoří. Z místa, co jen pro něj, na celém světě širém, v srdci jeho přichystáno je.

Tu jeden délku svých dnů nepočítá.  Tu chvíle, kdy krásou dech zastaví se, jedna druhou střídá. A takový život opravdovou cenu má.

- Jana Knechtová

kreativní duše, neunavná o životě básnířka a pisatelka, šatů ze lnu tvůrkyně, ikigai kouč, body-soul mentor a wabi sabi lover

www.greypoetess.cz